Orbis Pictus

Alone in the Dark

2010-05-30T22:14:00.005+02:00

Alone in the Bright

2010-05-30T22:11:00.004+02:00

Grasshopper

2009-07-20T11:50:00.000+02:00

Two faces

2009-05-13T22:08:00.002+02:00

Best Friends

2009-04-10T17:46:00.003+02:00

Burning through my darkest night

2009-02-14T12:11:00.002+01:00

Hit me like a ray of sun

2009-02-12T19:15:00.002+01:00

Tree from the Hyde Park

2009-01-15T23:52:00.000+01:00

Wild Bunch

2008-12-04T12:11:00.003+01:00

No, i am not dead. I am just on Erasmus at the moment.

Liverpool Docks

2008-10-09T15:03:00.002+02:00

Old Librirary and Librarian Girl

2008-09-24T02:45:00.003+02:00

První fotka z mého pobytu v Anglii. Snad jen momentka, ale ta atmosféra mě uchvátila. Výstavní knihovna v Manchesteru, dívka na schodech, kostel přestavěný v knihovnu. Co víc si přát?

Radiozumpa.cz

2008-09-13T20:25:00.006+02:00

Rádio žumpa pořádalo party. A takhle to dopadlo. Dva lidé z posádky uvnitř ponorky, třetí člen fotografoval, já. Na přídi lodi (z vašeho pohledu vzadu) náš palubní technik, manager , čestný moderátor poledních, odpoledních, večerních a nočních show, zkrátka všech show (a že jich máme na Rádiu žumpa mnoho) kromě té ranní - zajisté je to pan Sysel. U vesel jeden z moderátorské dvojice "Had a Had" známé osobnosti ranní show "Dobré ráno s panem Hadem a špatné ráno s panem Hadem"- ano, uhodli jste správně je to pan Had, někdy také známý jako Koumák. Za fotoaparátem poté třetí člen Rádia žumpa - pan Had, nikým neznám jako Škudlík, neschopen vymyslet si lepší přezdívku, tráví svůj čas focením příhod, které se různě na světě a zajména v Rádiu žumpa přihodí.

Lizard

2008-09-09T21:29:00.004+02:00

Byl jsem v Regensburgu. Regensburgu se také někdy říká Řezno. Jméno města Řezno mi přijde mnohem lepší než Regensburg. Za přítelkyní. Která zde pracuje. A navštívil jsem Reptilien Zoo. A vůbec toho nelituji. Ani té zoo.

Dave

2008-08-09T14:29:00.006+02:00

A friend of mine from rugged country...

Vysoké Tatry - By night

2008-08-06T11:04:00.002+02:00

Vysoké Tatry - Rock Climbing

2008-08-03T10:54:00.003+02:00

Fotografie z výstupu na Rysy.

Vysoké Tatry - Kosodřevina

2008-07-31T18:32:00.003+02:00

Více než před týdnem jsem se vrátil z Vysokých Tater, kde jsem byl s přítelkyní na dovolené. Kvůli upoutání na lůžko, z důvodu (plánované) operace odebrání krčních mandlí, budou fotky přicházet s tímto zpožděním.

Mimo jiné mě napadá, zda užívat slovo dovolená, když nejsem pracující, ale stále studuji. Zda by nebylo příhodnější použít termín "na prázdninách", ačkoli ten nevystihuje pravý stav věci. Pokud by někdo věděl lepší termín, kterým vyjádřit dlouhodobý (týdenní) pobyt v cizí zemi za účelem rekreace, (že by to správné slovo byla rekreace? -je to možné, ale zní příliš staromódně, asi budu hledat dál) budu za něj vděčný.

Na fotografiích je jehličí kosodřeviny, zachycené při výstupu na Ostrvu.

2008-07-31T18:31:00.000+02:00

2008-07-31T18:30:00.000+02:00

Flower

2008-07-13T17:35:00.001+02:00

Church in Red

2008-07-05T16:12:00.002+02:00

Fallow Deer

2008-07-05T15:59:00.003+02:00

Going Nowhere

2008-07-05T15:05:00.001+02:00

Church and contiguous churchyard

2008-06-22T12:01:00.002+02:00

In the Sky

2008-05-18T14:50:00.004+02:00

Woman

2008-05-18T14:26:00.006+02:00

Woman I can hardly express,
My mixed emotion at my thoughtlessness,
After all I'm forever in your debt,
And woman I will try express,
My inner feelings and thankfullness,
For showing me the meaning of succsess.

Woman I know you understand
The little child inside the man,
Please remember my life is in your hands,
And woman hold me close to your heart,
However, distant don't keep us apart,
After all it is written in the stars.

Woman please let me explain,
I never mean to cause you sorrow or pain,
So let me tell you again and again and again,
I love you now and forever,
I love you...

[John Lennon - Woman lyrics]

On the road

2008-04-27T23:05:00.003+02:00

Klementinum

2008-03-17T10:24:00.003+01:00

Prague roofs

2008-02-25T21:01:00.001+01:00

View from Klementinum tower

2008-02-13T21:38:00.002+01:00

Above Prague

2008-02-10T12:58:00.001+01:00

Při návštěvě Klementina. Pohled na Prahu z okénka astrologické věže.

Sphinx

2008-01-25T19:52:00.000+01:00

Asi se také příští rok přihlásím na World Press Photo.

Budapest

2008-01-18T18:24:00.000+01:00

Václav Klaus

2008-01-14T19:19:00.000+01:00

Přeci jen příležitost vyfotit si prezidenta, se nenaskytne každý den. A tak ho zde máte:

Prezident republiky Václav Klaus

Gateway

2008-01-06T10:29:00.001+01:00

Asi nejzdařilejší fotka z pobytu v Budapešti, kam jsem, na přelomu roku, již podruhé zavítal. Budapešť mě znovu ohromila. Doznívající atmosférou Vánoc, oslavami příchodu nového roku, pozorováním Dunaje, centra města, Novoročních ohňostrojů a to vše z krásné vyhlídky budínského hradu. Pokud nevíte, kam vyrazit příští rok, Budapešť mohu s klidným srdcem doporučit.

Fotografie je lehce netematická, ale vystihuje atmosféru starých uliček, kde je stále cítit onen turecký vliv. Určitý odraz blízkého východu budete mít ale všude v Budapešti, tedy pokud se pohybujete v historickém centru. Krásné turecké lázně, kopulovitost starých budov, která může mnohým připomínat tvar mešity, ale to už je čistě individuální. Zpět k lázním, tentokrát jsme šli až k večeru, po setmění a je to mnohem větší zážitek. Z části k tomu jistě přispěla i lehká pára, která se nese nad celými lázněmi. Někdy jsou mlhové oblaky odpařující se vody tak husté, že kolem sebe nevidíte větší než metrový koridor. K tomu je celý venkovní prostor kouzelně nasvícen. Lázně, o kterých mluvím jsou kousek za Náměstím hrdinů a nesou jméno významné postavy maďarských dějin (zřejmě národní hrdina, místní hrabě, politik) - Széchenyiho lázně.

Back in Middle Europe

2008-01-02T22:13:00.000+01:00

Merry Christmas

2007-12-23T23:33:00.000+01:00

Moving forward

2007-12-12T23:06:00.001+01:00

Today's post is really important. By reading it and commenting it you can influence the way how this blog will continue in future. Don't waste your chance to move the world forward. If you prefer to read this blog in english, please make your annotation at Comments.

I also want to mention the possibility of buying pictures from this blog in large size developed on photo paper.

Nějak nemám poslední dobou čas na to, abych se jen tak prošel a udělal cestou pár fotek. Z části to jistě souvisí se zápočtovým obdobím na VŠ. Při procházkou Plzní jsem nedávno narazil na skvělý objekt k vyfotografování, už se těším až bude přející obloha a vyrazím do města.

Většinou fotím, když jsem na cestách. Tento víkend zamířím do Českých Budějovic. V létě jsem tudy projížděl po Vltavě na kánoi a zapamatoval jsem si spoustu míst, která mám v plánu v budoucnu vyfotit. Nevím jestli bude tolik času, také netuším jestli bude alespoň trochu příhodné počasí, nicméně pokusím se nepřijet domů s prázdnou kartou. Co nestihnu, doženu na jaře. Od několika lidí se mi dostalo pozvání. Takže až bude slunečno, mám v úmyslu vyrazit do Budějovic s bruslemi, kolečkovými samozřejmě. Láká mě tamější cyklo / bruslo trasa, po které lze dojet až na Hlubokou.

Ohledně technického aspektu blogu: od několika lidí (spolužačkami počínaje a konče v kruzích rodinných) se mi dostalo upozornění, že nemůžou přidat komentář, pokud nejsou zaregistrovaní. Není to pravda. Pakliže nemáte Google account (i to se stává), který je nabízen jako první možnost, můžete využít možnosti přidat komentář zaškrtnutím políčka "Nickname" (nebo v české verzi blogu políčko "Přezdívka") a následně se podepíšete a píšete. Zkoušel jsem to a skutečně to tak funguje.

Poté přemýšlím, zda nezačít vést blog kompletně v angličtině. Dělá to tak spousta lidí a myslím, že v dnešní době by to neměl být pro nikoho problém. Většinu internetové korespondence provádím taktéž v angličtině a možná by mě začalo bavit trochu víc psát. Chápu, že někdo anglicky neumí, ale přečíst jednoduché zápisky už dnes zvládne naprostá většina lidí. Takže se blog otevře všem zahraničním návštěvníkům a ti domácí o nic nepřijdou.

Stejně pochybuji o tom, kolik lidí čte celé příspěvky. Na antropologické přednášce jsem se dověděl, že pro tento obor zcela zásadní knihu - Frazerovu Zlatou ratolest - četlo celou jen několik desítek lidí. Podobně je na tom i Claude Lévi-Strauss a jeho z části biografické dílo Smutné tropy. Téměř každý antropolog o ní mluví, ale počet těch, kteří ji přečetli do konce, je minimální. I já ji mám v knihovničce. Už jen pro ten pocit, že ji jednou přečtu, možná...

Také uvažuji o prodeji svých fotografií na velkých formátech, převážně rozměru 30*45 (možné i větší či menší rozměry). Pokud je zde někdo, kdo již teď ví, že by měl zájem, ať mě kontaktuje v komentářích nebo na mailu. Podrobně se o tom nejspíše rozepíšu až někdy v příštím roce. Prozatím napíšu, že ceny se budou pohybovat v řádu stovek korun a bude možné zhotovit jakékoli fotky z tohoto blogu. Také chci konečně nějak naznačit možnost zakoupení celé fotografie i s autorskými právy. Fotky by se zasílaly klasicky poštou, objednávky by budou vyřizovány během několika dnů, případně je možné (jak už se mnohokrát stalo) zrealizovat osobní schůzku či předání v Plzni nebo Praze.

Are you still here?

Waiting for metro III

2007-12-05T23:17:00.001+01:00

Minulost je zrcadlem přítomnosti.
[Mao Ce-tung]

Waiting for metro II

2007-12-02T16:00:00.001+01:00

Připravuji se na zápočet pro předmět Fotografování (který jsem si zapsal zcela moji specializaci a je vyučován na mně nevlastní fakultě - jen aby nedošlo k mýlce), a i proto teď tolik fotek najednou. Plánuji jako reportáž použít právě fotky z pražského metra, tak musím najít alespoň šest fotek, které mi následně nebudou hozeny na hlavu.

Trip to capital city

2007-12-02T15:21:00.000+01:00

Poslední dobou jsem často v Praze. Naposledy jsem tam zavítal včera s přítelkyní. Jeli jsme na výlet. Projet se na bobové dráze, podívat se do Paláce knih na Václavském náměstí. Obojí mohu doporučit. Na bobové dráze jsem byl (narozdíl od Paláce knih) poprvé a je to skvělý zážitek. Když se pokusíte nebrzdit, ano chce to trochu odvahy, celou cestu, lze dosáhnout vskutku veliké rychlosti. Při jízdě ve dvou máme rekord 44 km/h. Když jsem jel sám, vytáhl jsem to "jen" na 42. V některých zatáčkách jsem měl pocit, že tohle už nemůžeme (já, přítelkyně, bob) ustát, ale nakonec jsme vždy dojeli v pořádku. Zkrátka - je to adrenalin. Původně jsem myslel, že budu chtít jezdit sám, ale asi mě to více baví ve dvou (vlastně jsem jel třikrát sám a třikrát jsme jeli společně). Jízda s další osobou mi přijde jako větší zážitek. Přeci jen můžete oba najednou křičet a dohadovat se nad tím, kdy brzdit. Pokud pojedete se svoji drahou polovičkou, usedněte dopředu, chyťte brzdu, nepodléhejte panice a zkuste nebrzdit. I když jízdy, které jsem jel sám, byly také fajn. Zase trochu jiný pocit. Ale chybělo mi to křičení. V jednom mě to nebaví.

Poté již (pro mě téměř tradičně) do Luxoru. Nepleťte si Svět knihy a Palác knih Luxor. Já sám preferuji Luxor. Ten je na "Václaváku" blíže koni. Pokud jdete směrem k muzeu, tak se nachází po levé straně. I když mě Svět knihy zpočátku (a vlastně je tomu dodnes) zaujal svým hezčím prostředím, nevedou studentské slevy. Teď mě napadá, že Svět knihy je interiérem celkem podobný skvělému britskému knihkupectví Waterstone's. To v Paláci knih nakoupíte za 500kč, z toho vám 10% sleví a můžete si tak jít "zdarma" vybrat nějakou knihu z edice Lidových novin. Což mi připomíná, jak se mi ta edice pěkně rozrůstá. Tentokrát vyhrály Zvonokosy od Chevalliera.

Při cestě zpět mě již poněkolikáté zaujal vnitřek vlakového nádraží. Ty barvy jsou skvělé. Nevím, jakým způsobem jsou vyrobeny ta skla, netuším proč se barví pokaždé do jiné barvy, ale rád je fotím.

Waiting for metro I

2007-11-27T19:32:00.000+01:00

Night Prague I

2007-11-23T10:39:00.000+01:00

Další fotka z výletu do Prahy. Doporučuji shlédnout ji v plném rozlišení, takto zmenšená má, nevím proč, nějak posunuté barvené spektrum.

White Tree of Prague

2007-11-17T14:35:00.000+01:00

Na zádech batoh, v batohu termosku s rumovým čajem. Rumový čaj, to je ten čaj, který se nedá pít, pokud ho zapomenete osladit. Ve druhém batohu, sardelová pasta, strava třetího ticíciletí, rozemleté zbytky sardelí. Na rameni stativ, na něm fotoaparát. Na rukou rukavice, v nich ledové tyčky od stativu. Lístky na metro s dlouze rozvažovanou koupí, nakonec zakoupené hodinu před jejich kontrolou Dopravním podnikem města Prahy.

Včerejší noci jsem ještě s Petrem navštívil Prahu. Na víkend nám byl zapůjčen stativ, který bude nejspíš toto pondělí chybět nějakým medikům, kteří s ním budou chtít natáčet operace. Mají smůlu, tenhle víkend jsme s ním fotili Prahu. Dokonce jsme objevili malý pražský Disneyland. Vlastně jenom jeho část. Disneyho hrad. Disney Castle.

Máme kolem 250 fotek. Většinu nepovedených. Jsou mezi nimi však velké skvosty, které zásadně změní chápání fotografie. Expoziční čas 15 sekund. Clona 8.0. A dál? Přiblesknutí! Ano, měli jsme stativ a blýskali jsme patnácti vteřinové expoziční časy.

Nevím jestli se Praha stala Městem králů, ani nevím, kdo dobyl Minas Tirith, každopádně Praha má již dnes také svůj Bílý strom, který je, jak jinak, umístěn na "nádvoří" Pražského hradu.

Claim: Pokud jste nečetli Pána prstenů, je zcela v pořádku, že vám předchozí tři řádky nedávají smysl. Pokud vám nedává smysl celý text, chyba je někde jinde.

Dark Knight

2007-11-11T13:54:00.000+01:00

Like a Child

2007-10-25T20:31:00.001+02:00

Slon

2007-10-24T19:29:00.000+02:00

Arcane

2007-10-14T23:36:00.000+02:00

Mosaic

2007-10-11T23:30:00.000+02:00

Jeanne d'Arc

2007-09-30T14:42:00.000+02:00

Na procházce s kamarádkou ze třídy. Z původního záměru, nafotit několik portrétů, se stalo příjemné odpoledne v parku. Nafotili jsme spoustu fotek. Znovu jsem zjistil jak těžké je udělat pěkné portrétní fotky. Narozdíl od jiných témat není focení lidí ani tolik o mačkání spouště, ale spíše o komunikaci s člověkem, který vám pózuje. Věty typu: "No a teď se začni usmívat," zavrhnete po prvních pokusech. Chce to, dostat toho druhého do příjemné nálady, kdy si zvykne na foťák, přestane ho vnímat a spíše se bude soustředit na to, o čem mluvíte. Poté jen občas zmáčknete spoušť. Samozřejmě je zde určitá stylizace, kdy si (v mém případě) slečnu upravíte do polohy, které chcete dosáhnout, ale co se výrazu v obličeji týče, jestliže nenavodíte správnou atmosféru, ničeho nedosáhnete.

A samostatnou kapitolu tvoří práce s fotografií v počítači, kde (nebudeme si nic nalhávat) je úprav poněkud více, než když fotíte například okna protějšího domu. Ale záleží také na tom, jak chcete, aby fotky působily ve výsledku. Pokud děláte surrealistický portrét devadesátiletého starce, u kterého samozřejmě chcete vidět všechny stopy času, budou úpravy minimální.

Okno do dvora

2007-09-29T11:46:00.000+02:00

Splendid

2007-09-28T12:50:00.000+02:00

Chtěl jsem zkusit, jak bude vypadat černobílá verze a při klasické konverzi to nepůsobilo nijak zvláštně, ale když jsem zesílil červený kanál, začaly se dít zázraky. Výsledek můžete posoudit sami.

2007-09-28T12:48:00.000+02:00

Dog Day Afternoon

2007-09-14T16:49:00.000+02:00

Structure

2007-09-09T12:00:00.000+02:00

The path leads through the forest

2007-09-07T19:14:00.001+02:00

Rear Window

2007-09-02T23:38:00.000+02:00

Dlouho jsem přemýšlel, jestli tu fotku zveřejnit, ale nakonec z ní mám dobrý pocit. Necelou hodinu mi již hraje ve smyčce jedna písnička a já si vzpomínám na ten pocit, který jsem měl, když jsem jí slyšel poprvé.

Přes prázdniny jsem vystřízlivěl ze spousty pocitů, které už jsem měl odfiltrovat dávno. A jsem spokojenější. V týdnu jsem jel s kamarádem do Prahy a uprostřed diskuze se mi dostalo rozřešení na otázku, která byla položena spíše řečnicky a pátrala po jakémsi počátku nebo možná konci. "No a možná to nikdy nenajdeš," zněla odpověď. Nešlo o předmět. Spíše o hledání. Zarazilo mě to proto, že na stejné téma jsem narazil s rozdílnými lidmi poměrně nedávno (to jsme pro změnu rozebírali jejich život). Zjistil jsem, že je kolem dost lidí, kteří zmiňují názor, že věc, kterou hledají, možná nikdy nenajdou. Sami si nejsou jistí, jestli jim to vadí, já to nevím také a tak alespoň přemýšlím, jak jsem na tom sám.

Asi to patří k tomu, že je nám dvacet a řešíme otázky života až příliš abstraktně a všechny odpovědi nám připadají důležité. Část prázdnin jsem trávil ve společnosti lidí řádově o deset let starších a uvědomil jsem si, že myslí jinak. Přestali rozebírat všechny tyhle věci a místo toho - ~~pijí~~ rozebírají něco jiného, ale už mi to nepřipadá tak neurčité, jsou to konkrétnější věci.

Pokud jste se prokousali až sem dolů, pravděpodobně objevíte odkaz na onu písničku (ze skvělého alba Transformations - Brabec Lubomír & Vágner Karel) a také sem chci poznamenat jednu větu, kterou bych celý spot shrnul. Je hezké na chvíli k někomu patřit. A jak dlouhá ta chvíle je, to poznáme, až když skončí.

Vágner - Hodinky nejdou, Don´t Go

Shadows

2007-08-25T13:11:00.001+02:00

Radiance

2007-08-25T12:24:00.001+02:00

Mirrors

2007-08-18T20:52:00.001+02:00

Je něco málo po půlnoci a zakládám přečtené knihy letošního léta do polic knihovny a vypisuji pasáže, které jsem si poznamenal. Chci zde uvést jednu část Hesseho Stepního vlka:

Tyto obrazy se znovu vrátily a jako mladé a nové vystupovaly ze studnice této noci a já jsem si opět uvědomil to, že jsou mým životním majetkem a hodnotou a že nezničeny dále trvají, přeměněny v hvězdy, na něž jsem zapomněl a které jsem přece nemohl zničit, a jejich sled je ságou mého života a jejich hvězdný třpyt tvoří nezničitelnou hodnotu mého bytí.

Carousel

2007-08-08T18:29:00.000+02:00

Noční život na hlavní třídě. Skoro jsem sám nemohl uvěřit té hře barev, kterou dlouhá uzávěrka vykouzlila. Na dovolené ve Španělsku jsem vůbec poprvé využil narozeninový dárek - naprosto úžasný Gorillapod. Pokud jste o něm ještě neslyšeli, doporučuji nahlédnout na web, prodává se již i u nás a ceny jsou více než příjemné vzhledem k jeho funkčnosti. Přestože nevlastním digitální zrcadlovku koupil jsem si střední verzi - bál jsem se, aby to můj Canon se čtyřmi AA akumulátory uneslo. A musím říci, že je tak akorát, v batohu nezabírá žádné místo, je lehký, skvěle manipulovatelný (věřte mi, toto není reklamní text, z prodeje nic nemám...skutečně) a hlavně - při focení skutečně funguje.

Hey, do you have creepy night photos? Want to try better one? Get the Gorillapod and accessorize your digital camera with the hottest tripod of all the times. Listen one of our customers and think how your existence as a human being is still possible with your shaking hands and nothing more: "My photographs made by night were just so awful. I never believed that I can make good photos ~~since~~ until I've bought Gorrilapod. Thank you Gorillapod! I owe you for my happier life." Ok, you just listened his words. So what are you waiting for? Go to joby-dot-com and change your life right now.

Ano, tohle již byl reklamní slogan, ale z jeho vymyšlení a zveřejnění také nic nemám. Krom trochy radosti z večerní rozmařilosti a také toho, že jsem si zopakoval použití present perfect.

Stejně si nejsem jistý, jestli jsem větu -I never believed...- napsal gramaticky správně, mám instinktivní tušení kde použít past simple a kde present perfect, ale instinkt je zhruba vše co vlastním - sázím na to, že u ukončené aktivity je past a to, že jsem si něco koupil a stále to mám je perfectum. Ale určitě se najde někdo, kdo opraví mé chyby a budu vesele hledat zkratku na přeškrtnutí textu.

Aktualizace: Za korekturu anglického textu bych chtěl dodatečně poděkovat paní Silvii Válkové PhD. (vedoucí katedry anglického jazyka na Univerzitě Palackého). Cvičně jsem obeslal čtyři vedoucí kateder a došla jedna odpověď. Přestože jsem si vědom, že interní univerzitní mail slouží ke zcela jinému účelu, než je opravování chyb českých bloggerů, výsledný poměr je zajímavý.

Barcelona

2007-08-02T23:33:00.000+02:00

Barcelona, dnes trochu jinak. Bez génia Gaudího, prosta barevných mozaiek, stejně jako všech dalších barev, které lze v celém městě nalézt - počínaje drakem Pythonem až po Magické fontány. V rámečku se skrývá kupole největšího místního nákupního střediska Mare Magnum. Ze dvou stran tento komplex obepíná přístav a na zbylých stranách se nachází palmový háj a přilehlé Akvárium.

Barcelona se pro mě nestala městem, do kterého se budu chtít každý rok vracet, a přesto mě okouzlila, a to především architekturou. Ať již zmíním monumentální stavby, jakou je Sagrada Familia, či úzké uličky staré gotické čtvrti. V posledních staletích městem propluli umělci jako Miró, Picasso, Gaudí a Dalí. Pokud jste alespoň trochu obeznámeni s jejich tvorbou, při procházkách městem se vám tato jména vybaví.

From Spain to China

2007-07-25T22:39:00.001+02:00

Nikdy bych nevěřil, jak snadno se lze dostat ze Španělska do Číny.

Fly Away

2007-07-12T23:49:00.001+02:00

...a za deset dní jsem zpět. Dnes jsem dokončil veškeré přípravy a již nic nebrání mému zítřejšímu odpichu ze země. Cílovou destinací je Španělsko, pobřeží asi 50km vzdálené od Barcelony. Příprava ve formě návštěvy knihkupectví, zakoupení dle mnohých (sám posoudím tak za tři dny) geniálního románu Mistr a Markétka, následována zabřednutím v množství typů SD paměťových karet z důvodu nutného upgradu vybavení před nečekaně dlouhou dovolenou, je u konce. Po testování jsem vybral osvědčenou značku Kingston - 2048MB High Speed, jejíž 1GB varianta mi skvěle slouží již přes rok. Původně jsem plánoval koupit kartu typu SDHC - High Capacity, leč jsem zjistil (po několika mailech, dopisování si s výrobci karet, výrobcem fotoaparátu, českými digifotografy a finálním testu karty fe foťáku), že na své A620 tenhle typ karet nerozchodím. Ale předpokládám, že 3GB budou stačit. Čísla se pohybují někde kolem 2000 fotografií, což je přiměřené číslo. 200 fotek denně snad nebude problém udržet. Nostalgicky musím vzpomenout na časy, kdy jsem jel na třítýdenní projížďku Francií či BeNeLuxem a měl jsem na každý týden 36ti-snímkový film. A taky to stačilo.

Dnešní fotka je ze skvělé čtyřdenní akce, jež proběhla v minulém týdnu na chatě s přáteli. Chata je poblíž vesnice Výrov a stejně pojmenovaného rybníka. Zážitky se nedají shrnout do jednoho spotu. Poprvé jsem stál před kamerou a nechal zde vyniknout ladnost svých pohybů při cvičení les-robicu. Svedl jsem noční bitvu o závin, plížil jsem se džunglí ve snaze najít talíř, nezapálil jsem svíčkou les, naučil jsem se vařit smaženici a mnohé další.

Cask of...

2007-07-03T21:05:00.000+02:00

Bird

2007-06-24T22:03:00.001+02:00

Pro mě velice cenná fotka. Přesně takhle chci fotit. Časem si vybudovat konkrétní styl, u kterého bude možné z fotky poznat autora.

Zase o rok starší

2007-06-18T02:36:00.000+02:00

Summarize in English: Today, eight hours later I'll be twenty years old and becaue of it I'm trying to recap my being up to now. So... you know what's going on. Go on and write something like Happy Birthday.

And so Reader, do Thou, who dost give understanding to passage above hath no doubts in your heart that I underestimated this part. And with peace in your soul abandon this transcript together with your immaculate mind while is still time.

Ti, co se prokousali anglickým textem a stále nemají dost (tj. nejsou vyděšeni obsahem ani mojí angličtinou), mohou v klidu zabřednout do dalšího čtení.

Ani ne za devět hodin mi bude dvacet. Tak sedím u počítače, vedle sebe mám nerozbalenou lahev japonského saké, poslouchám hudbu u které jsem v životě prožil silné okamžiky a uvažuji nad tím, co vše zmizelo, které věci mám a jaké očekávám.

V souvislosti s tím se mi vybavují Augustinovy myšlenky o časovosti. Jediné skutečné je přítomnost, bezprostřední teď. Minulost existuje jen v naší vzpomínce a budoucnost pouze v našem očekávání. Když jsem si včera kupoval mraženou pizzu za 15,-, zvažoval jsem zda si vzít půlmilionový podnikatelský úvěr. Přišlo mi to najednou všechno děsně komické.

Také jsem si vzpomněl na Alexandra. Ve dvaceti letech pánem celého známého světa. Bylo krásné pozorovat tváře lidí v přednáškovém sále, poté co bylo výše zmíněné vysloveno. Spoustě lidí byl nějaký Alexandr úplně lhostejný a dál si četli ranní Metro, někteří Alexandra odsoudili jako vládce a opovrhovali jím jako vzorem tyrana, jiní ho obdivovali jako tvůrce jednoho z největších státních celků v dějinách lidské civilizace vůbec (tuším že Mongolská říše 13. století je tou největší). A další se podívali kde to vlastně sedí, zjistili že jsou v přednáškovém sále a poslouchají přednášku namísto toho, aby šli ovládnout svět. Ač je toto srovnání z důvodu rozdílných podmínek irelevantní, i tak mi přijde inspirativní.

Krom jediné věci nelituji v životě ničeho, co jsem až dosud udělal. Nikdy se nedozvím, jak by dnes vše vypadalo, kdybych se zachoval jinak, řekl pár jiných vět. A zda to celé není pouze moje představa. Rousseau říkal, že dvě třetiny našeho myšlení věnujeme našim snům. Nejspíše měl pravdu. Sny, představy, to co chceme dokázat. Sám toho mám hodně. Upustil jsem od představy, která mě provázela někdy v šesté třídě. Tenkrát to byly velikášské plány o armádě vyslané na Měsíc, která by pochodovala podle pohybů nebeských těles tak, aby zůstávala na odvrácené straně. Už si nepamatuji k čemu tam byla, ale měl jsem plán. Nutno říci, že rozdílný od mých vrstevníků, ale bylo mi to jedno. A je to tak stále. Dnes místo toho zvažuji otevření obchodu, sedmimístné cifry, sháním si výpis z rejstříku trestů, dělám velikášské prezentace po bankách, přemýšlím jestli ten uzel na kravatě není moc velký a těším se až si sednu v Hyde Parku na trávu v obleku od Armaniho, který zatím nemám, ale plánuji si ho v Londýně koupit.

Přes prázdniny chci také napsat knížku. Už jí chci napsat dlouho, ale stále nebyl čas (rozuměj byly jiné priority). Z patetického názvu původního díla se začíná stávat deníkový soubor. Povídky psané deníkovou formou. Rozdílné postavy, úzká spojovací nit. Pomezí snu a skutečnosti, coby hlavní téma, všude spousta citátů, odkazů na osobnosti, které mě během života zaujaly. Těším se na zdrcující kritiky poukazující na zamýšlený intelektualismus z důvodu zmínění tří známých jmen na stránce. A pak chci spoustu dalších věcí jak v krátkodobém tak dlouhodobém horizontu.

Jsou tři hodiny ráno a a už to bude jen osm hodin. Těším se na ranní bruschetty. Z archivu vyhrabávám fotku londýnského muzea modern artu, přidávám rámeček a jdu spát.

Ještě mě napadlo, že bych mohl vyměnit fotku, kterou mam v profilu a dát sem nějakou, která nebude tři roky stará.

Spotless Mind

2007-06-12T12:51:00.000+02:00

Ač to není klasická fotografie, je to stále vyfocené foťákem, tedy myslím, že to sem patří. Detaily tvorby popíši v méně rozmařilém rozpoložení mysli.

Burning Crusade

2007-06-03T00:24:00.000+02:00

Jak jsem fotil Čínského chocholatého psa

2007-05-27T14:29:00.001+02:00

Shodou okolností (bývalá spolužačka - její sestra - můj blog - šťěňata - mail - fotky) jsem se, v čele s mými antipiemi ke psům a s foťákem v ruce, ocitl jednoho jarního odpoledne v bytě s třemi psovitými šelmami. Naštěstí dvě byly malé a ta poslední byla v ohrádce. Nepochopil jsem jednu věc - a to, jak může mít jedna samice dvě tak rozdílná štěňata. Obě štěňata na fotce jsou od stejné matky. Samotné focení proběhlo v pohodě, na místě byla příjemná atmosféra, mezi mnou a psy nedošlo k významnějším střetnutím a mezi stovkami fotek se našly skvělé kousky. Mrzelo mě, že jsem si nepřivezl gramofon, celou dobu mi na mysli tanula vzpomínka na His Master's Voice. A také na mládí, kdy jsem "tančil" na hudbu linoucí se z tohoto přístroje tak zuřivě, až jsem si rozsekl oko a musel jsem jet na pohotovost. Nicméně - pro budoucí účely si zde sepíši krátké post mortem, abych příště věděl, čeho se vyvarovat a na co se připravit.

Než pojedu fotit, vymažu z paměťové karty svých sto fotek, focených samospouští, kde sedím v obleku na sofa. Nebudu pak muset plácat nesmysly o regulaci poměru rozlišení.
Před focením v interiéru, udělám fotky venku, kde se psi unaví a budou pak lépe pózovat.
Vyčistím pléd od jednoho drobku, který budu muset poté doma retušovat na padesáti fotkách.
Požádám o větší pléd, které zabere celý prostor fotky, díky čemuž se nebudu doma rozčilovat nad softwarovým doplňováním neexistujícího plédu.
Nebudu se ptát na jména štěňat, když už předem vím, že jim budu říkat "pse", díky čemuž působím jako ignorant.
Stejně jako teď se i při dalším focení pokusím vytlačit z hlavy potřebu, informovat všechny kolem, že žena od psa je "pesa".

Muzejní noc

2007-05-26T10:12:00.001+02:00

V Plzni proběhla Muzejní noc a ten samý den také Happy Fest. Nevím, nakolik byly obě akce propojené, ale v centu to včera žilo. František Josef I. povstav z hrobu, ~~(plánuji sem umístit krásnou přechodníkovou konstrukci, ovšem dokud nezjistím, jak se správně píše, bude se držet rady "Když to neumíš používat, tak to nepiš.")~~ zjevil se třikrát za noc ve společnosti svých císařských gard. Já ho samozřejmě ani jednou neviděl. Krátce před jedenáctou hodinou večerní jsem dorazil na sraz s jednou slečnou, pro kterou jsem dříve fotil (plánuji o tom napsat samostatný spot) a po úspěšné předávce fotek jsem mohl vyrazit za kulturou. V Mlýnské strouze jsem zachytil skvělou ohňovou show. Celé představení se povedlo a já ukořistil několik velice povedených fotek.

Dále jsem měl v plánu návštěvu Západočeského muzea, kde měly být k vidění jindy nepřístupné prostory, staré knihy a to vše až do půlnoci. Ovšem celá akce skončila předčasně, jak mi bylo vysvětleno, z důvodu výtržnosti "zfetovaných dětí". Sám moc dobře nechápu, proč má někdo potřebu, jít se sjetý porvat do muzea, ale budiž. Poté, co jsem se (již téměř tradičně) dostal do menšího slovního sporu s pořadateli, kvůli podotknutí nepříliš zmiňovaného faktu o organizaci a vyvrácení špatně položené námitky, že jsem měl přijít včas, což jsem udělal, (příšel jsem půl hodiny před koncem) se mě ujala jedna paní z magistrátu s tím, že pokud mám o prohlídku zájem, můžu se s ní spojit a zajistí mi privátní přístup. To mě uspokojilo a vydal jsem se domů. Do budoucna se tedy můžete těšit na fotky z knihovny a také na monumentální post mortem článek "Jak jsem fotil Čínského chocholatého psa."

2007-05-26T10:11:00.001+02:00

2007-05-26T10:00:00.000+02:00

Violet

2007-05-08T17:18:00.000+02:00

Wasp

2007-05-04T15:34:00.000+02:00

Infinite Monkey Theorem

2007-04-24T00:42:00.000+02:00

Tento týden jsem četl rozhovor s fotoreportérem publikujícím v National Geographic. Gerd Ludwig (59) byl mimo jiné dotázán na množství exponovaných filmů. "Zlaté pravidlo je, že z deseti naexponovaných filmů byste měli mít jednu fotografii, která stojí za otištění."

Poté se otázky přesunuly, jak jinak, k oblasti digitální fotografie a všeobecně vžitému tvrzení, že dnes - v době digitálních fotoaparátů - může kvalitní fotku udělat každý. Odpověď mě velice potěšila. Jako protiargument skvěle použil přirovnání o Borelových opicích, mlátících do psacího stroje. "Je to podobné jako když dáte opici psací stroj a budete čekat, kdy vám napíše Shakespearův román."

Stejné je to i s fotografií. Nezáleží na počtu fotek. Jde o to, jak trefně napsal Seifert, "vidět to, co jiní nevidí." Každý si již poté najde poměr, který mu bude vyhovovat. Já obvykle ze 100 fotek zveřejňuji tak jednu nebo dvě, o kterých si myslím, že jsou dostatečně kvalitní pro "publikování". Většinou se jich najde víc a kdybych dělal série, mohl bych je použít, ale to teď není důležité. Digitální fotografie nevede k devalvaci fotografie všeobecně, tolik můj názor. Chci se ještě vrátit k mlátícím opicím.

Ve škole, na Filosofické fakultě, jsme nedávno řešili opičí problematiku zasazenou do známého sporu evolucionismu s kreacionismem. V této spojitosti se mi do rukou dostala část knihy Richarda Dawkinse: Slepý hodinář. Skvěle - jednoduše a s humorem - vykládá opičí teorém. Budu přerývaně citovat:

Hamlet: Vidíte tamhleten mrak? Vypadá jako velbloud, že jo?
Polonius: Opravdu. Ano - učiněný velbloud.
Hamlet: Spíš ale připomíná lasičku.
Polonius: Záda to má jako lasička.
Hamlet: Nebo jako velryba?
Polonius: Dočista jako velryba.

Tedy: opice náhodné bušící do psacího stroje by - pokud by mela dostatek času - mohla napsat všechna díla Shakespearova. Klíčovým místem je zde samozřejmě dostatek času. Zkusme úkol pro naši opici trošku zjednodušit. Dejme tomu, že by nemusela napsat veškeré Shakespearovo dílo, ale jen krátkou větu „Methinks it is like a weasel" („Spíš ale připomíná lasičku"). Aby opice náhodně napsala naši větu o lasičce, potřebovala by k tomu opravdu hodně štěstí. Pravděpodobnost, že se něco takového stane, je 1 : 10 000 milionů milionů milionů milionů milionů milionů (10⁴⁰).

Co kdyby se nám podařilo dát dohromady partu 10⁴⁰opic a každé bychom přidělili psací stroj? A ejhle, jedna z nich by přesně napsala „Methinks it is like a weasel" a další by téměř jistě napsala „Myslím, tedy jsem". Problém je ovšem v tom, že tolik opic asi neseženeme. I kdyby se všechna vesmírná hmota přeměnila na opice, stále by jich nebylo dost.

Konec citace. Pokud vás opice zajímají či vás právě teď zaujali, zde si o nich můžete přečíst. Dnes jsem dlouho neváhal jakou fotku zvolit, volba byla vzhledem k tématu spotu jasná. Za inspiraci a rady při technickém provedení fotografie děkuji Petrovi.

Painting in the Sky

2007-04-23T21:53:00.000+02:00

Raindrops

2007-04-15T00:23:00.000+02:00

Architecture

2007-04-08T11:39:00.000+02:00

It's Easter Time

2007-04-07T12:22:00.000+02:00

Light and Dark

2007-04-02T21:37:00.000+02:00

Při prohlídce okolí chaty jsem objevil několik starých ptačích hnízd. Po chvilce prohledávání okolí jsem nalezl i příbytek současných vajíček. Z obavy o osud vajíček mám jejich fotky jen z větší dálky a vzhledem k vykloubené ruce, kvůli výšce položení hnízda, a maximálnímu zoomu, nastavenému kvůli riziku antropotoxizace, se jedná o téměř nulovou možnost kompozice. Pokud bych si nepřinesl žebřík. Předmětem "blogfotky" se tedy stalo jedno ze zachovaných hnízd - pravděpodobně z let minulých. Tento předpoklad vznikl na základě mých minimálních znalostí z oblasti ornitologie, dle kterých doufám, že ptáci se množí stejně, či alespoň podobně, jako zbytek přírody. Tedy začínají někdy na jaře. Přemýšlím jestli napsat něco málo k samotné fotce, ale rozdělení na dvě roviny stínem a světlem, kde stín umocňuje prázdné hnízdo, asi není třeba zdůrazňovat. Hnízdo patří/patřilo známému černému kosovi. Pokud někdo ví, kdy se líhnou mláďata, může informovat v komentářích a já mezitím zjistím do jaké blízkosti se k nim mohu přiblížit, aby to rodičům nevadilo. Jejich rodičům.

Narcisky

2007-04-01T20:06:00.000+02:00

Paris

2007-03-21T10:37:00.000+01:00

Blue Eyes

2007-03-16T17:41:00.000+01:00

Olive

2007-03-16T17:38:00.001+01:00

Colour Of The Wind

2007-02-12T20:41:00.000+01:00

Ze stolu odstraním dvě prázdné misky. Byly ze skla a dovnitř viděl každý na potkání. Místo skla sem vložím Hamleta - Prince dánského. Mnozí ho nazývají kralevicem, na mém stole však nabírá nové jméno. Prince of Denmark. Žádná další slova, žádné obrázky, jen titulek na obálce. Již není poznat, kdo je uvnitř. Ze stránek síla nočních duchů vane. Jsou tam, přesto je nevnímáme. Kde jsou dvě misky plny očekávání? Kde Hamlet, jenž zván byl kralevicem?

Pro noc nevidíme dál než na obrazy. Ty věci, jež čas nepromění a jejich kráse na plnosti sluneční svit neubírá. Zmizelo světlo i obraz nepoznaný, je znovu ráno, den stává se bdělým snem, kdy luna nahrazuje noční svět.

Dnes jsem chtěl napsat něco vážnějšího. Dosti bylo poletujících galaxií. Proběhl zajímavý den. Víkend. Rozličné rozhovory. Spousta krásných zážitků. Jen ze slov. Okamžiků. Situací. Setkání. Ano, některé věci se nemění. Alespoň pro nás ne. V mysli nám zůstanou otisky a ty jen těžko dostáváme pryč.

Museé du Louvre

2007-02-09T19:18:00.000+01:00

Střípky magie.

100. post

2007-01-31T16:29:00.000+01:00

První třímístné výročí. Přemýšlel jsem, co napsat. Dnes jsem podruhé přečetl Frommovo geniální Umění milovat. U mě se zařadilo mezi knihy, které, ve chvíli kdy jsou dočteny, mění svět. Při čtení mě napadala spousta otázek. Vzpomněl jsem si na osoby, které změnili můj život.
Původně jsem chtěl umístit citát od Fromma, ale nejlepší bude, když si ho každý přečte sám. Vybral jsem citát, který jsem si přál přečíst jedné osobě. Spousta věcí se od té doby změnila a nejspíš je čas celý tento vztah ukončit a začít někde jinde. Tohle je nejlepší fotka, kterou jsem, za dobu co fotím, udělal.

I love you not only for what you are
but for what I am when I am with you.

I love you not only for what you have made of yourself
but for what you are making of me.

I love you for the part of me that you bring out.

[Elizabeth Barett Browning]

Christina Aguilera - Beautiful

La Tour Eiffel

2007-01-20T22:50:00.000+01:00

Ano. Skutečně onA. (Všimli jste si té přesmyčky?) Kdo se těšil na tisíce rozmazaných fotek celé třísetmetrové věže, musí být jistě zklamán. I já se na ony fotky těšil. A znovu jsem to byl já, kdo se již po několikáté rozhodl vyrazit do víru velkoměsta bez něčeho, co by se mohlo alespoň vzdáleně podobat stativu. Po pravdě nějaké čisté, rozuměj nerozmazané, fotky by se našly. Ale takové se dají najít všude. Pokusil jsem se o trochu jiný pohled a myslím, že se to podařilo.

Colours

2007-01-11T22:02:00.000+01:00

Barvičky. Voda. Paříž. Jasně, Paříž z toho není poznat. A z přechozí fotky také nebyla. Proč nepostuji fotky s pařížskou tematikou, ačkoli jsem již zpět z Paříže? Jelikož nemám tu pravou náladu. Pařížskou náladu. Někde zůstala, spolu s mojí pařížksou chůzí. Jsou zde různé teorie, kde může být:

1. Zůstala v Paříži.

2. Opustila mě na Orly. (Tento bod, ač by se mohl zdát být podobný prvnímu, není stejný. Orly sice technicky vzato je stále částí Paříže, ale jak prohlásil jeden nejmenovaný člověk, zvenku vypadá jako "plzeňský kulturák" - tedy strašně. Ale Orly je také letištěm. A jak prohlásil jiný člověk, letiště je zkrátka letištěm. Zvláštním místem. Dokonce onen zdroj tvrdí, že letiště je nejkrásnějším veřejným místem. Přesněji je tam nejlepší atmosféra.)

3. Ztratil jsem ji na Ruzyni, když jsem čekal velikou (moc velikou) dobu na svá (své) zazazadla/lo.

4. Jiný člověk si myslí, s ohledem na to, že jsem jednoho dne, když jsem s ním byl a nesl jsem jeho (*její) notebook, prohlásil, že mám znovu zpět pařížskou chůzi a o pár minut déle, kdy už jsem s tím člověkem nebyl a dokonce jsem ani nenesl jeho (*její) notebook, jsem napsal zprávu o tom, že má chůze je znovu pryč, ta pařížská rozumějte, že ona zmiňovaná chůze zůstala v tašce, kabele, s notebookem. Tedy závěr - má pařížká chůze pendluje mezi Českými Budějovicemi a Plzní. Ano, ta dlouhá, nepřehledná věta je cílená.

5. Pařížkou chůzi jsem nikdy neměl, byla mi pouze propůjčována mojí pařížskou šálou.

6. Celý tento článek je jen mystifikováním slušných čtenářů tohoto blogu a současně urážkou všech Pařížanů. Pisatel nikdy pařížskou chůzí neoplýval a vše bylo pouze důmyslným sebeklamem, který vznikl buďto nadměrnou konzumací zeleného čaje nebo naprostým odloučením od objektivní reality.

Voyage en France

2007-01-03T18:57:00.000+01:00

-He always said I love you and all that.
--And you wanted to hear just I like you?
-Yes, exactly...

...

-You're the most wonderful person that I met on this day.
--Oh, that's nice. You're so sweet...

I want to dedicate this photo to Nicole.

Zimní keř

2006-12-28T15:37:00.000+01:00

Dnes, vlastně zítra, odjíždím do Francie. Rozhodl jsem se tedy vysát zimní archiv až na dno.

Jdu si koupit něco na sebe..dopíši to, až se vrátím.

Zimní vrba

2006-12-27T22:42:00.000+01:00

Cesty života.

Mráz

2006-12-26T22:20:00.000+01:00

První velký zimní mráz. Celé město zahaleno mlhou. Příroda odděna v bílém. Já mezi tím vším s foťákem ve své, mrázem prokřehlé, ruce. Zde je výsledek. Zmrzlá tyč.

Vod[ k ]a

2006-12-10T22:26:00.000+01:00

Dnes byla veliká zima. Přemýšlel jsem, proč tomu tak je a nalezl jsem možné vysvětlení. Na internetu jsem nedávno četl, že za 4,5 miliardy let se prý Mléčná dráha srazí s jinou galaxií, která se k nám přibližuje rychlostí 300 tisíc kilometrů za vteřinu. Docela mě to zjištění rozhodilo a ještě dlouho jsem pak přemýšlel nad tím, jestli si nemám jít koupit svíčky. Napadlo mě totiž, že jestli ta galaxie poletí směrem od Slunce, tak tu potom bude děsná tma a já tu blížící se galaxii neuvidím. A to bych nechtěl. Nakonec jsem si ale uvědomil, že máme svíčky ve sklepě, takže až tu galaxii uvidím přilétat, podívám se, jestli letí na Slunce a podle toho se zařídím. Nebo je taky možné, že zima je proto, že je Prosinec, ale to mi nedávalo smysl, ta letící galaxie mi přišla daleko rozumnější.

The roof is on fire

2006-11-28T23:14:00.000+01:00

Začal podzim. Alespoň myslím. Někde jsem to slovo zaslechl. Mám podzimní depresi, ale asi nesouvisí s podzimem. Na zdi jsem našel vytesaný nápis, že je delší noc a lidé přemýšlí - ale kdo tomu věří?

Dám sem jednu básničku. Jestli něco vystihuje podzim, tak tohle. Tedy - ne ta báseň. Ale tak celkově. Že to někoho napadne. Ano. Tak nějak.

Vítr a vichřice.
Smrt a vánice.

Svět není krabice
Došla mi munice.

Naštěstí.
Byl to blábol.

Ale začínal slibně.

B[ l ]oom

2006-10-29T08:55:00.000+01:00

Dnes ráno jsem vstal pln nadšení, že je den o hodinu delší. Roztáhl jsem žaluzie, vyhlédl do tmy a usoudil, že je venku tma a vůbec mi to nepřipomíná desátou hodinu ranní - natož pak devátou. Sedám k počítači a jdu vylovit květinu z archivu. Připomíná mi léto. Minulý týden, chata, nějaká květina, kvete, fotím ji, postuji...já vím: znovu květ, středovka, jednoduché makro, syté barvy, ale co fotit, když je venku tma...

British Museum

2006-10-17T16:04:00.000+02:00

V lepší náladě, s bílým rámečkem. Britské museum. Pro mě povinností při každé návštěvě Londýna. Rosettská deska, mumie, přilbice, buddhové...

Zkrátka rozkraďte světové památky, budďte určitý čas dějin, který předem odhadnete jako nepříliš důležitý - tak jest se o něm nebude v budoucnu tolik mluvit, hodně výbojní, ježděte po světě, přesněji ten svět splavujte, vemte s sebou pár můžu v přilbicích, které následně vystavíte spolu se zcizenými artefakty, umistěte všechny ty věci, které jste získali, je jedno jak, pod obří prosklenou střechu, na dveře vylepte cedulku "Free Entry" a lidé vás budou milovat.

Potato chips

2006-10-15T23:42:00.000+02:00

Posledních několik hodin jsem strávil nad blogem a jeho rekonfigurací po přechodu na zbrusu nový systém. Blogger.com si vymyslel jakousi skvělou novou věc, pomocí které bude vše snazší a přehlednější. Omyl. Jediné čeho docílil bylo, že stará verze začala byt zabugovaná a nová je ještě více nepřehlednější, než ta minulá.

Ale co naplat, je to zdarma, je to relativně jednoduché pro uživatele-neprogramátora a v neposlední řadě jsem líný to vše migrovat někam jinam, protože bych musel vynaložit neúměrné množství energie vzhledem k budoucím positivům, z výše zmíněného plynoucích.

Vzhledem k množství bugů, množících se v celém systému, se vyskytla menší pausa v přidávání fotek, jež je i tak dosti nepravidelné. Abych předešel poznámkám, že zde píšu o ničem a již rozhodně ne o fotkách, přidám několik informací o tom jak tvorba daného snímku probíhala. Tedy:

Brambory omyjeme, osušíme a přepůlíme. Pečící formu potřeme olejem a posypeme solí. Brambory poskládáme řezem dolů a pečeme je v dobře předehřáté troubě asi 20-25 minut. Mezitím opláchneme rajčata. Očistíme je, rozčtvrtíme a odstraníme zrníčka. Dužinu pokrájíme na kositčky. Cibuli oloupeme a najemno nasekáme. Opereme čerstvý tymián a ze snítek stáhneme lístky. Smícháme rajčata, cibuli, tymián, tvaroh a žloutek. Očistíme a omyjeme naťové cibulky a nakrájíme je na tenká kolečka. Plátky slaniny přepůlíme, sýr nakrájíme na slabé plátky. Na polovinu pečených brambor dáme tvarohový krém, druhou polovinu obložíme naťovými cibulkami, sýrem a slaninou. Pak všechny brambory při stejné teplotě ještě asi 10 minut zapečeme.

Vzpomínka na víkend

2006-09-26T22:46:00.000+02:00

Jedna fotka z víkendové party. Dnes ne zcela vyjímečně postuji pro konkrétní osobu. Je fajn, když lidé, kteří se sem dívají, znají historii jednotlivých fotek. A tohle bylo, co ci vzpomínám pěkné odpoledne...