For the sixty-fifth time...
Ano, ano, už je to tak. Jsem to opět já, dnes po šedesátépáté, jak již samotný název napovídá. Jsem zde již rok. Rok činnosti, rok focení, rok velkých změn.
Především chci vyslovit – či spíše popsat – svoji radost. Radost nad tím, jak dlouhý byl tento rok. Radost z toho, že nemohu konstatovat, že uběhl jako voda. Událo se toho doopravdy hodně. Spousta věcí se změnila. Změnil jsem se já, změnilo se mé okolí, změnil se můj svět a spolu s tím i mnou mnou uznáváné hodnoty. Za to vše jsem velice rád, pozoruji kolem sebe tento vývoj a jsem šťastný. Nemyslím konkrétní události, ale ten neustálý pohyb, pohyb kupředu. Je hezké, sledovat zpětně to, co tvoříme. Jak naše činy získávají podobu, jak se čím dál tím více, nesmazatelněji zapisují do tohoto světa.
Jak pravil Friedrich Nietzche: Vyvíjející se člověk, ve svém životě, prochází třemi stupni: závislost na autoritách a mistrech – oproštění od nich a dobytí svobody (negativní svoboda, „osvobození se od něčeho“) – obrat k vlastním hodnotám a definitivním cílům (positivní svoboda, „osvobození pro něco“).
Sám přemýšlím do jaké fázy bych se zařadil. Stejně jako on i já pracuji na svém vlastním pokusu o přehodnocení všech hodnot. Před rokem bych nepomyslel, že zde dnes budu citovat právě jeho. Abych alespoň trochu upokojil, ve mně se neustále ozývající, leč silně oslabenou, touhu po idealismu, budu citovat ještě někoho jiného. Možná pomůže trochu objasnit můj pohled na tento svět.
Tedy G. W. Hegel. Svoji teorii aplikoval na celý svět. Považoval jej za ztělesněnou ideu. Cituji jeho Zákon negace negace: Tento proces probíhá tak, že základní myšlenka (teze) se promění ve svůj vlastní opak (antitezi), jež je nakonec nahrazena myšlenkou třetí, vyšší (synteze), která je opakem antiteze, ale nepopírá ji už absolutně, je obohacena o zkušenosti obou předchozích myšlenek, teze a antiteze. Zachovává si jejich pozitivní obsah.
Kdo ví, co přijde za další rok. Kdo ví, zda tento svět bude i nadále na svém místě. Tuto fotku jsem ši šetřil v archivu hezky dlouho. Lidé, pohybující se v mé blízkosti, jistě pochopí její volbu v tento čas.
Tedy pravím: "Mene, mene, tekel, ufarsin."
Především chci vyslovit – či spíše popsat – svoji radost. Radost nad tím, jak dlouhý byl tento rok. Radost z toho, že nemohu konstatovat, že uběhl jako voda. Událo se toho doopravdy hodně. Spousta věcí se změnila. Změnil jsem se já, změnilo se mé okolí, změnil se můj svět a spolu s tím i mnou mnou uznáváné hodnoty. Za to vše jsem velice rád, pozoruji kolem sebe tento vývoj a jsem šťastný. Nemyslím konkrétní události, ale ten neustálý pohyb, pohyb kupředu. Je hezké, sledovat zpětně to, co tvoříme. Jak naše činy získávají podobu, jak se čím dál tím více, nesmazatelněji zapisují do tohoto světa.
Jak pravil Friedrich Nietzche: Vyvíjející se člověk, ve svém životě, prochází třemi stupni: závislost na autoritách a mistrech – oproštění od nich a dobytí svobody (negativní svoboda, „osvobození se od něčeho“) – obrat k vlastním hodnotám a definitivním cílům (positivní svoboda, „osvobození pro něco“).
Sám přemýšlím do jaké fázy bych se zařadil. Stejně jako on i já pracuji na svém vlastním pokusu o přehodnocení všech hodnot. Před rokem bych nepomyslel, že zde dnes budu citovat právě jeho. Abych alespoň trochu upokojil, ve mně se neustále ozývající, leč silně oslabenou, touhu po idealismu, budu citovat ještě někoho jiného. Možná pomůže trochu objasnit můj pohled na tento svět.
Tedy G. W. Hegel. Svoji teorii aplikoval na celý svět. Považoval jej za ztělesněnou ideu. Cituji jeho Zákon negace negace: Tento proces probíhá tak, že základní myšlenka (teze) se promění ve svůj vlastní opak (antitezi), jež je nakonec nahrazena myšlenkou třetí, vyšší (synteze), která je opakem antiteze, ale nepopírá ji už absolutně, je obohacena o zkušenosti obou předchozích myšlenek, teze a antiteze. Zachovává si jejich pozitivní obsah.
Kdo ví, co přijde za další rok. Kdo ví, zda tento svět bude i nadále na svém místě. Tuto fotku jsem ši šetřil v archivu hezky dlouho. Lidé, pohybující se v mé blízkosti, jistě pochopí její volbu v tento čas.
Tedy pravím: "Mene, mene, tekel, ufarsin."
posted by Ondřej Sloup at 19:59
|
2 comments
