Jeanne d'Arc

Na procházce s kamarádkou ze třídy. Z původního záměru, nafotit několik portrétů, se stalo příjemné odpoledne v parku. Nafotili jsme spoustu fotek. Znovu jsem zjistil jak těžké je udělat pěkné portrétní fotky. Narozdíl od jiných témat není focení lidí ani tolik o mačkání spouště, ale spíše o komunikaci s člověkem, který vám pózuje. Věty typu: "No a teď se začni usmívat," zavrhnete po prvních pokusech. Chce to, dostat toho druhého do příjemné nálady, kdy si zvykne na foťák, přestane ho vnímat a spíše se bude soustředit na to, o čem mluvíte. Poté jen občas zmáčknete spoušť. Samozřejmě je zde určitá stylizace, kdy si (v mém případě) slečnu upravíte do polohy, které chcete dosáhnout, ale co se výrazu v obličeji týče, jestliže nenavodíte správnou atmosféru, ničeho nedosáhnete.

A samostatnou kapitolu tvoří práce s fotografií v počítači, kde (nebudeme si nic nalhávat) je úprav poněkud více, než když fotíte například okna protějšího domu. Ale záleží také na tom, jak chcete, aby fotky působily ve výsledku. Pokud děláte surrealistický portrét devadesátiletého starce, u kterého samozřejmě chcete vidět všechny stopy času, budou úpravy minimální.