Tři muži pod mostem (o mně nemluvě)

Krásný slunný jarní den, obloha bez (skoro bez, ale lépe to zní takhle) mráčku a já se vydávám fotit do města. Vystupuji z trolleybusu a pozoruji okolí. Je ošklivý, zcela nejarní den, obloha je tvořena jedním velkým mrakem. Přicházím na místo vybrané k focení. Je deštivý, tohle se nedá nazvat jarem, den a na objektiv foťáku mi dopadají první kapky vody (nebo je to sníh) a zjištuji, že mi v mé ultratenké sportovní mikině začíná být zima. Nasazuji si kapuci a schovávám se pod most. Společnost mi dělá divně vyhlížející člověk na bruslích a dva nevábně vonící občané s trvalou adresou zřejmě pod tímto mostem.
Déšť neustává a vyndavám tedy (se značnými obavami nad spolčením bezdomovců s bruslařem za účelem zcizení mého foťáku) foťák a z dlouhé chvíle cvakám most, pod kterým stojím. Nemusíte mi psát do komentářů, že jsem paranoidní, jsem si toho vědom. Občas projede po mostě vlak a z mostu odpadávají kusy čehosi necelý metr ode mě. Bezdomovci a bruslař vypadají zcela klidní, ještě že už přestává pršet (sněžit), divně se po mně ohlížejí když uskakuji letícím projektilům. Obloha se začíná vyjasňovat a bruslař odjíždí, zřejmě se zalekli mé vypracované postavy (nevěřili byste jak moc se může taková tenká látka nacucat vodou). Je krásný slunný jarní den a já opouštím most...