Fotoblog o světě, ve kterém všichni žijeme. O světě, ve kterém se vše dá vyjádřit mnoha způsoby. O světě, jaký si sami vytváříme.

pondělí, dubna 17, 2006

Tři muži pod mostem (o mně nemluvě)

Krásný slunný jarní den, obloha bez (skoro bez, ale lépe to zní takhle) mráčku a já se vydávám fotit do města. Vystupuji z trolleybusu a pozoruji okolí. Je ošklivý, zcela nejarní den, obloha je tvořena jedním velkým mrakem. Přicházím na místo vybrané k focení. Je deštivý, tohle se nedá nazvat jarem, den a na objektiv foťáku mi dopadají první kapky vody (nebo je to sníh) a zjištuji, že mi v mé ultratenké sportovní mikině začíná být zima. Nasazuji si kapuci a schovávám se pod most. Společnost mi dělá divně vyhlížející člověk na bruslích a dva nevábně vonící občané s trvalou adresou zřejmě pod tímto mostem.
Déšť neustává a vyndavám tedy (se značnými obavami nad spolčením bezdomovců s bruslařem za účelem zcizení mého foťáku) foťák a z dlouhé chvíle cvakám most, pod kterým stojím. Nemusíte mi psát do komentářů, že jsem paranoidní, jsem si toho vědom. Občas projede po mostě vlak a z mostu odpadávají kusy čehosi necelý metr ode mě. Bezdomovci a bruslař vypadají zcela klidní, ještě že už přestává pršet (sněžit), divně se po mně ohlížejí když uskakuji letícím projektilům. Obloha se začíná vyjasňovat a bruslař odjíždí, zřejmě se zalekli mé vypracované postavy (nevěřili byste jak moc se může taková tenká látka nacucat vodou). Je krásný slunný jarní den a já opouštím most...

čtvrtek, dubna 06, 2006

Nebeská dálnice

Vyfoceno při dnešním obcházení okolí za pokusem znovuoživení, vlastní, vyčerpané mysli. Slunce již zapadalo a do objektivu se mi dostal tento most, přesněji jeho část. Tato fotka ve mně evokuje spoustu pocitů, spoustu myšlenek. Zobrazení části, její oddělení od celku, naopak téměr absolutní jistota, že objekt dál pokračuje. Přestože nevidíme nic víc, než hranice fotky, představíme si při pohledu celistvý most, ne jen jakési dva sloupky podpírající určitou konstrukci. Avšak ptejme se sami sebe: na čem se tyto domněnky zakládají, nakolik jsou reálné a z jaké části jsou jen naší představou?

sobota, dubna 01, 2006

Tunel bez konce

A jednoho dne ho konečně najdete, tunel co nikdy nekončí. Nemá svůj začátek ani konec. Já ho dnes také objevil. Každý má svůj vlastní, takže nemusíte pátrat po tom, kde jsem našel ten svůj, nemusíte se namáhat a přemýšlet nad tím, jak se mi ho podařilo vyfotit, ani nad tím co skutečně představuje, protože to není důležité. Důležité je pouze to, že tam někde je, tam někde venku, na každého z nás čeká, a když je správný čas, tak vás polapí, jen na chvilku. Aby jste viděli, že zde něco takového skutečně je. Jen pro ten okamžik, kdy můžete stanout mimo čas a pocítit dotek věčnosti...