Jak jsem fotil Čínského chocholatého psa

Shodou okolností (bývalá spolužačka - její sestra - můj blog - šťěňata - mail - fotky) jsem se, v čele s mými antipiemi ke psům a s foťákem v ruce, ocitl jednoho jarního odpoledne v bytě s třemi psovitými šelmami. Naštěstí dvě byly malé a ta poslední byla v ohrádce. Nepochopil jsem jednu věc - a to, jak může mít jedna samice dvě tak rozdílná štěňata. Obě štěňata na fotce jsou od stejné matky. Samotné focení proběhlo v pohodě, na místě byla příjemná atmosféra, mezi mnou a psy nedošlo k významnějším střetnutím a mezi stovkami fotek se našly skvělé kousky. Mrzelo mě, že jsem si nepřivezl gramofon, celou dobu mi na mysli tanula vzpomínka na His Master's Voice. A také na mládí, kdy jsem "tančil" na hudbu linoucí se z tohoto přístroje tak zuřivě, až jsem si rozsekl oko a musel jsem jet na pohotovost. Nicméně - pro budoucí účely si zde sepíši krátké post mortem, abych příště věděl, čeho se vyvarovat a na co se připravit.

• Než pojedu fotit, vymažu z paměťové karty svých sto fotek, focených samospouští, kde sedím v obleku na sofa. Nebudu pak muset plácat nesmysly o regulaci poměru rozlišení.
• Před focením v interiéru, udělám fotky venku, kde se psi unaví a budou pak lépe pózovat.
• Vyčistím pléd od jednoho drobku, který budu muset poté doma retušovat na padesáti fotkách.
• Požádám o větší pléd, které zabere celý prostor fotky, díky čemuž se nebudu doma rozčilovat nad softwarovým doplňováním neexistujícího plédu.
• Nebudu se ptát na jména štěňat, když už předem vím, že jim budu říkat "pse", díky čemuž působím jako ignorant.
• Stejně jako teď se i při dalším focení pokusím vytlačit z hlavy potřebu, informovat všechny kolem, že žena od psa je "pesa".