Jak jsem fotil Čínského chocholatého psa

Shodou okolností (bývalá spolužačka - její sestra - můj blog - šťěňata - mail - fotky) jsem se, v čele s mými antipiemi ke psům a s foťákem v ruce, ocitl jednoho jarního odpoledne v bytě s třemi psovitými šelmami. Naštěstí dvě byly malé a ta poslední byla v ohrádce. Nepochopil jsem jednu věc - a to, jak může mít jedna samice dvě tak rozdílná štěňata. Obě štěňata na fotce jsou od stejné matky. Samotné focení proběhlo v pohodě, na místě byla příjemná atmosféra, mezi mnou a psy nedošlo k významnějším střetnutím a mezi stovkami fotek se našly skvělé kousky. Mrzelo mě, že jsem si nepřivezl gramofon, celou dobu mi na mysli tanula vzpomínka na His Master's Voice. A také na mládí, kdy jsem "tančil" na hudbu linoucí se z tohoto přístroje tak zuřivě, až jsem si rozsekl oko a musel jsem jet na pohotovost. Nicméně - pro budoucí účely si zde sepíši krátké post mortem, abych příště věděl, čeho se vyvarovat a na co se připravit.

• Než pojedu fotit, vymažu z paměťové karty svých sto fotek, focených samospouští, kde sedím v obleku na sofa. Nebudu pak muset plácat nesmysly o regulaci poměru rozlišení.
• Před focením v interiéru, udělám fotky venku, kde se psi unaví a budou pak lépe pózovat.
• Vyčistím pléd od jednoho drobku, který budu muset poté doma retušovat na padesáti fotkách.
• Požádám o větší pléd, které zabere celý prostor fotky, díky čemuž se nebudu doma rozčilovat nad softwarovým doplňováním neexistujícího plédu.
• Nebudu se ptát na jména štěňat, když už předem vím, že jim budu říkat "pse", díky čemuž působím jako ignorant.
• Stejně jako teď se i při dalším focení pokusím vytlačit z hlavy potřebu, informovat všechny kolem, že žena od psa je "pesa".

Muzejní noc

V Plzni proběhla Muzejní noc a ten samý den také Happy Fest. Nevím, nakolik byly obě akce propojené, ale v centu to včera žilo. František Josef I. povstav z hrobu, (plánuji sem umístit krásnou přechodníkovou konstrukci, ovšem dokud nezjistím, jak se správně píše, bude se držet rady "Když to neumíš používat, tak to nepiš.") zjevil se třikrát za noc ve společnosti svých císařských gard. Já ho samozřejmě ani jednou neviděl. Krátce před jedenáctou hodinou večerní jsem dorazil na sraz s jednou slečnou, pro kterou jsem dříve fotil (plánuji o tom napsat samostatný spot) a po úspěšné předávce fotek jsem mohl vyrazit za kulturou. V Mlýnské strouze jsem zachytil skvělou ohňovou show. Celé představení se povedlo a já ukořistil několik velice povedených fotek.

Dále jsem měl v plánu návštěvu Západočeského muzea, kde měly být k vidění jindy nepřístupné prostory, staré knihy a to vše až do půlnoci. Ovšem celá akce skončila předčasně, jak mi bylo vysvětleno, z důvodu výtržnosti "zfetovaných dětí". Sám moc dobře nechápu, proč má někdo potřebu, jít se sjetý porvat do muzea, ale budiž. Poté, co jsem se (již téměř tradičně) dostal do menšího slovního sporu s pořadateli, kvůli podotknutí nepříliš zmiňovaného faktu o organizaci a vyvrácení špatně položené námitky, že jsem měl přijít včas, což jsem udělal, (příšel jsem půl hodiny před koncem) se mě ujala jedna paní z magistrátu s tím, že pokud mám o prohlídku zájem, můžu se s ní spojit a zajistí mi privátní přístup. To mě uspokojilo a vydal jsem se domů. Do budoucna se tedy můžete těšit na fotky z knihovny a také na monumentální post mortem článek "Jak jsem fotil Čínského chocholatého psa."

Violet

Wasp